Jak může získávání surovin z místních zdrojů zlepšit život venkovských zemědělců v Ghaně

Bernard: „Pevně věříme, že prostřednictvím programu De Heus Responsible Feeding můžeme přispět k rozvoji celého dodavatelského řetězce a ovlivnit životní podmínky lidí, kteří v něm pracují. Ghana má velkou rozlohu půdy a podnebí vhodné pro pěstování plodin, jako je kukuřice, sója a kešu ořechy. Proč ji tedy dovážet s možnými důsledky odlesňování, náklady na dopravu a související uhlíkovou stopou? Místní produkcí kukuřice můžeme prospět klimatu i místní komunitě.“

Christopher: „Potravinová bezpečnost v Ghaně je relativně dostatečná, nicméně úroveň výživy je nedostatečná, zejména u venkovského obyvatelstva, kde jsou nízké příjmy. Spotřeba bílkovin není dostatečná, protože jsou drahé. Přibližně 90 % drůbeže se dováží, takže cena vajec patří k nejvyšším v subsaharské Africe. A přestože má asi 600 kilometrů pobřeží a jedno z největších jezer na kontinentu, dováží se 60 až 70 % ryb. Krmení zvířat v Ghaně je také drahé, protože místní produkce kukuřice a sóji není dostatečná. Podporou zemědělců a pomocí při rozvoji udržitelných postupů můžeme produkovat suroviny na místě a snížit ceny krmiv a následně i potravin. Tím se také zvýší příjmy zemědělců a prospěch z toho může mít celý stát.“

Bernard: „V Ghaně se spousta místní kukuřice používá pro lidskou spotřebu, nebo ji obchodníci vyvážejí do sousedních zemí, jako je Burkina Faso, kde se prodává za lepší cenu. Místní zemědělci proto raději prodávají obilí zahraničním obchodníkům než místním odběratelům. V období nedostatku kukuřice v Ghaně se tato vyvezená kukuřice často dováží zpět do země a prodává se za mnohem vyšší ceny. Skutečný zisk z obchodování tedy neplyne zemědělcům, kteří kukuřici vypěstovali, ale vyvážejícím obchodníkům. Úkolem společností De Heus a Warc je přerušit tento řetězec tím, že poskytneme místním zemědělcům správné pobídky, aby prodávali svou kukuřici nám, nikoliv obchodníkovi za o něco lepší cenu. Tyto pobídky zahrnují bezplatné školení, obaly na kukuřici a hnojiva.“

Bernard: „Ghana se potýká s obtížnou hospodářskou situací kvůli devalvaci ghanského cedi a s tím související vysoké míře inflace. Země vyváží produkty, jako je kakao, sója, olej a minerály. V oblasti potravin je však do značné míry závislá na dovozu z Evropy a Jižní Ameriky. Například Ghana dováží ročně mražené kuřecí maso v hodnotě více než 200 milionů USD. Každý dolar, který se za něj utratí, musí vygenerovat místní měna, která se převede na dolary. Totéž platí pro dovoz surovin, jako je kukuřice. Ghana potřebuje k jejímu nákupu místní měnu, která se přepočítává na dolary nebo eura. Vzhledem k devalvaci cedi a vysoké inflaci je potřeba více místní měny na nákup dovážených surovin.“

Christopher: „Pro představu, v lednu 2022 byl směnný kurz ghanského cedi vůči americkému dolaru 6 : 1. V listopadu 2022 byl poměr téměř 16 : 1. A vzhledem k tomu, že současná míra inflace v Ghaně dosahuje meziročně 50,2 %, má to na cenu potravin obrovský dopad.“

Christopher: „Společnost Warc spolupracuje s přibližně 7 000 zemědělci v severní Ghaně, kteří dostávají za vypěstovanou kukuřici spravedlivou a transparentní cenu. V současné době se blížíme ke konci sezóny a na místě jsme již získali více než 9 000 tun kukuřice. Předpokládáme, že do konce sezony překonáme náš cíl 10 000 tun a koupíme 12 000 tun nebo více. Kromě zvyšování místní produkce a příjmů zemědělců rozvíjíme také komunity v okolí zemědělské výroby. Díky větší produkci se zvýší hospodářská aktivita, zaměstnanost a příjmy se rozšíří do místních komunit.“

Bernard: „Vzhledem k tomu, že přibližně 70 % výrobních nákladů farmy tvoří náklady na krmiva, mají tyto náklady významný dopad na výkonnost a zisk farmy. Při současné devalvaci ghanského cedi a více než 50% inflaci je stále obtížné poskytovat našim zákazníkům předvídatelné produkty a ceny a udržet si vysokou kvalitu. I když získávání místní kukuřice nemusí nutně znamenat nižší cenu, vše se platí v cedi. S celkovým množstvím získaným od společnosti Warc jsme tak schopni stabilizovat cenu kukuřice na několik měsíců. V krátkodobém horizontu nám to umožňuje účtovat našim zákazníkům předvídatelnější ceny, což jim usnadňuje spolehlivé předpovědi prodeje a zisku. Z dlouhodobého hlediska to povede k nižším a stabilnějším cenám, protože trh dozrává a profesionalizuje se a zemědělci si udržují vysoké ziskové marže s vědomím, že pro jejich plodiny existuje místní trh.“

Christopher: „Místní výroba obecně snižuje dopad globálního dodavatelského řetězce na životní prostředí. Profesionalizace zemědělců v Ghaně a zlepšení technologií, které používají, však může ve střednědobém až dlouhodobém horizontu prospět i životnímu prostředí na místní úrovni. Pracujeme například na okraji Sahelu, v oblasti, která se rok od roku vylidňuje, ale zároveň živí asi 500 milionů lidí v západní Africe. Pokud budou zemědělci i nadále používat primitivní techniky, jako je hluboká orba, požáry k vyčištění půdy a špatné metody ochrany plodin, bude se půda nadále zhoršovat. Takže bez tohoto základního zlepšení příjmů v této oblasti v krátkodobém horizontu dochází k dlouhodobé degradaci místního životního prostředí, což má obrovský dopad na potravinovou bezpečnost a chudobu.“

Bernard: „Ve společnosti De Heus se podílíme na samotném nákupu kukuřice a logistice našeho závodu. V současné době například předfinancováváme kukuřici zakoupenou společností Warc, což je velmi neobvyklé. To společnosti Warc umožnilo využít každou příležitost, která se naskytla, a udělat obrovský pokrok. V loňském pilotním projektu jsme získali méně než 2 000 tun kukuřice. V letošní sezóně jsme v současné době obdrželi více než 9 000 tun a očekáváme, že při optimistickém odhadu dosáhneme až 12 000 tun. Kdybychom se zaměřili na krátkodobé zisky, bylo by rozumnější přestat nakupovat tuto místně pěstovanou kukuřici, když kurz klesl, a přejít na dovoz. To by však závažně ovlivnilo další výsledky projektu. Zaměřujeme se na dlouhodobé vyhlídky projektu, nikoli na krátkodobé zisky pro sebe. Tuto roli bychom neměli podceňovat, protože může rozhodnout o projektu a jeho dopadu na zemědělce a jejich komunity.“

Christopher: „Když se zvýší příjmy zemědělců, a ti si budou moci dovolit výrobky a služby, jako je zdravotní péče, restaurace a spotřební zboží, budou podniky investovat do jejich poskytování. Takto rostou města a komunity. Náš výrobní cíl pro letošní sezónu je 10 000 tun, ale to je jen asi 10 % potenciální kapacity. Až dosáhneme zhruba 50 000 tun za sezonu, bude mít smysl investovat do nové infrastruktury, jako jsou sila a logistická zařízení. Ty prospějí i místní komunitě.“

Bernard: „Společnost De Heus bere tyto výrobní cíle velmi vážně. V současné době stavíme tři sila pro volně ložené obiloviny a jedno pro volně ložené sójové boby, přestože zemědělci v Ghaně v současnosti nedokáží dodávat volná kukuřičná zrna. Pokud však budeme mít k dispozici zařízení, která to zvládnou, další výzvou bude, aby místní zemědělci a společnosti Warc mohli pěstovat, sklízet a přepravovat velké objemy. Je to součást efektu sněhové koule, který chceme vytvořit.“

Bernard: „V současné době je zisk zemědělců často mnohem nižší než zisk obchodníků. To se snaží Warc a De Heus změnit s naším transparentním modelem tvorby cen. Ceny kukuřice jsou však rovnoměrně rozloženy v celém dodavatelském řetězci, protože se jedná o komoditu obchodovanou na světovém trhu. Pro obchodníky je proto lákavé nakoupit kukuřici na místě za nejnižší cenu, počkat, až se cena na světovém trhu zvýší, a pak ji prodat za vyšší cenu. Taková je povaha obchodování, ale zároveň to brání růstu místního sektoru. V dlouhodobém horizontu je cílem našeho projektu vytvořit pro zemědělce stabilní trh, kde mohou prodávat své plodiny za předvídatelnou cenu, s předvídatelným odbytem a s přiměřenými maržemi. Pokud se nám to podaří v celém dodavatelském řetězci, vytvoříme udržitelné příjmy pro všechny zúčastněné strany: pěstitele kukuřice, chovatele drůbeže, a dokonce i spotřebitele, kteří kupují vejce a kuřata. Proto musíme ignorovat krátkodobé zisky a zaměřit se na náš dlouhodobý cíl, jímž je získávat do roku 2025 polovinu surovin z místních zdrojů. K tomu potřebujeme důvěryhodné partnery, kteří mají stejné cíle.“

Christopher: „U komodit profitujete z rozdílu mezi nákupní a prodejní cenou, ale to ničí transparentnost. Zaměřujeme se na náš konečný cíl, kterým je vymanit chovatele hospodářských zvířat a pěstitele plodin v Ghaně z chudoby. Jakákoli krátkodobá vítězství nejsou přínosem pro nikoho. Proto máme pevně stanovené marže bez ohledu na výkyvy cen, aby byl proces zcela transparentní.“

Christopher: „Neexistuje nic takového jako být chudý nebo méně chudý. Jste prostě chudí. Nehledáme tedy marginální zisky. Zemědělci v Ghaně vydělávají 200 až 300 dolarů ročně, takže chceme zvýšit jejich příjmy nejen o 90 %, ale i 3, 5 nebo 10krát.“

Bernard: „Chceme společnosti Warc umožnit dosažení těchto cílů. Krátkodobý úspěch znamená dosažení a překročení 10 000 tun kukuřice z místních zdrojů. Úspěch v roce 2025 znamená, že budeme schopni získávat 50 % surovin z místních zdrojů, což představuje 50 000 tun kukuřice. To jsou přímá měřítka úspěchu, která můžeme snadno vypočítat. Abstraktnějším měřítkem je umožnit společnosti Warc dosáhnout jejích cílů v její části dodavatelského řetězce. Kromě toho musíme vypracovat svou část dodavatelského řetězce a převzít odpovědnost za závazek k projektu.“

Christopher: „Protože se nesoustředíme na krátkodobé zisky, neexistuje obvyklá potřeba zhoršovat pracovní podmínky. Chceme zlepšit způsob, jakým zemědělci získávají příjmy, a to profesionalizací jejich podnikání a zaváděním technologií. Chceme je postupně přesunout od příležitostné, nízkokvalifikované, jednodenní práce ke kvalifikované práci s výhodami zaměstnání.“

Bernard: „Úkolem je zlepšit příjmy a pracovní podmínky, aniž by došlo k rozbití trhu. Můžete chtít zaměstnancům platit více, ale to dlouhodobě podmínky nezlepší. Chceme se zaměřit na rozvoj celého trhu, což bude mít větší dopad. Je to skutečné vyvažování. Když zaplatíte jednomu zemědělci více za jeho obilí, nemusí to nutně zlepšit životní podmínky více lidí. Ano, zemědělec má více peněz, ale pokud se o část těchto peněz nepodělí se svými zaměstnanci, bude dopad minimální. Otázkou je, jak můžeme podpořit místní výrobce tak, aby to bylo přínosné pro zlepšení jejich pracovních podmínek Jak řekl Chris, výzva spočívá v postupném přechodu celého dodavatelského řetězce od nízko kvalifikované pracovní síly ke kvalifikované pracovní síle se všemi nezbytnými zaměstnaneckými výhodami. To si vyžádá čas, odhodlání a investice na správných místech, aby se celé odvětví dostalo na jinou úroveň. Warc a De Heus to sami nezvládnou, ale někdo musí udělat první krok.“

Bernard: „Lidé v De Heus jsou činorodí. Nevede se zde mnoho diskusí a debat. Pokud se vyskytne problém, vymyslíme řešení a prostě to uděláme. Warc uplatňuje stejnou vítěznou mentalitu. Například kukuřici jsme chtěli přijímat v padesátikilogramových pytlích, abychom ji mohli snadněji stohovat a přepravovat. Ale zemědělci do nich nechtěli investovat. Nakoupili jsme tedy 200 000 značkových pytlů a společnost Warc je distribuuje zemědělcům. Snažíme se myslet jinak a dělat věci jinak.“

Christopher: „Musíme zaujmout jiný přístup. Zemědělci například potřebovali hnojiva, ale jejich ceny prudce rostly. Nejsme distributorem hnojiv, ale nakoupili jsme 4 000 pytlů hnojiv a dali je k dispozici zemědělcům. Zkoušeli jsme dělat to, co dělají ostatní, ale lepším způsobem, a fungovalo to. Zpochybňujeme status quo a děláme něco úplně jiného. Zpočátku se potýkáme s velkou setrvačností, ale když ji prolomíme, dosáhneme velkého úspěchu.“